Základní homologická řada alkanů
Název uhlovodíku | Počet atomů uhlíku | Molekulový vzorec | Uhlovodíkový zbytek | Molekulový vzorec |
methan | 1 | CH4 | methyl | CH3- |
ethan | 2 | C2H6 | ethyl | C2H5- |
propan | 3 | C3H8 | propyl | C3H7- |
butan | 4 | C4H10 | butyl | C4H9- |
pentan | 5 | C5H12 | pentyn | C5H11- |
hexan | 6 | C6H14 | hexyl | C6H13- |
heptan | 7 | C7H16 | heptyn | C7H15- |
oktan | 8 | C8H18 | oktyn | C8H17- |
nonan | 9 | C9H20 | nonyn | C9H19- |
dekan | 10 | C10H22 | dekyn | C10H21- |
Názvy alkanů s rozvětveným řetězcem tvoříme pomocí uhlovodíkových zbytků.
Uhlovodíkový zbytek vznikne odtržením vodíku z uhlovodíkového řetězce.
Jeho název je odvozen z názvu uhlovodíku nahrazením koncovky koncovkou -yl.
Postraní řetězce rozvětvených alkanů tvoří vesměs uhlovodíkové zbytky (substituenty), které obecně značíme R (podle dřívějšího názvu radikál).
Při vytváření názvu alkanu s rozvětveným řetězcem postupujeme podle níže uvedených bodů:
Příklady:
1) Vytvořte název uhlovodíku
Určíme nejdelší řetězec a počet uhlíků v tomto řetězci, který očíslujeme tak, aby soubor uhlovodíkových zbytků, vyjadřujících polohu postraních řetězců byl co nejnižší.
Hlavní řetězec má 8 uhlíků, je tedy odvozen od oktanu.
Vyhledáme uhlovodíkové zbytky a určíme jejich počet a polohu na hlavním řetězci pomocí číslic.
Jeden ethyl - 4-ehtyl.
Dva methyly - 2,6-dimethyl.
Seřadíme uhlovodíkové zbytky podle abecedy. Určíme jejich počet a sestavíme název uhlovodíku.
4-ethyl-2,6-dimethyloktan
2) Vytvořte vzorec uhlovodíku
4-ethyl-2,2-dimethylhexan
1) Jedná se o uhlovodík, jehož hlavní řetězec bude odvozen od hexanu. Nakreslíme si řadu 6 uhlíků, které si očíslujeme.
2) Z názvu vyplývá, že na hlavním řetězci budou navázány tři uhlovodíkové zbytky.
Jeden ethyl, který bude na uhlíku číslo čtyři. Dva methyly, které budou na uhlíku číslo dva.
3) Doplníme do vzorce ethyl.
4) Doplníme do vzorce methyly.
5) Doplníme vodíky do vzorce tak, aby každý atom uhlíku měl čtyři vazby.
Tím získáme úplný vzorec uhlovodíku.
Doporučená literatura pro další studium:
FIKR, Jaroslav. Názvosloví organické chemie. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, s. 29-33. ISBN 80-85839-71-7.