Lisková 2010 aneb s Varanem na Liptov

Městský erb obce Lisková

    Po zakoupení nové motorky Hondy XL 1000V Varadero, přezdívané Varan, jsme dlouho přemýšleli kam vyrazíme na naši první motodovolenou. Plánovali jsme a hledali na internetu a v průvodcích, ale pořád jsme nenacházeli to pravé ořechové. Byli jsme rozhodnuti, že chceme někam do hor, kde se dá spojit turistika, historie a krásná příroda. Nakonec padlo rozhodnutí zajet na Slovensko do oblasti Velké Fatry, Chočských Vrchů a Liptovské Mary. Ubytování jsme si zajistili v Penzionu Švárny v obci Lisková.

    Obec Lisková se nachází cca 2 km od města Ružomberok směrem na Liptovský Mikuláš. Leží na pravém břehu řeky Váh. Katastrální území obce patří do Fatransko – Tatranské oblasti, severní část do celku Chočské vrchy. Výškové rozpětí katastru je od 480 (Váh) do 1486 (Zadný Choč) metrů nad mořem. Území obce patří do klimaticky mírně chladné až chladné oblasti, při Váhu převládá velká inverze teplot, v horské části je inverze menší. Okolí obce Lisková je bohaté na výskyt chráněných území jako je Národní park Nízké Tatry a Národní přírodní rezervace Chočské vrchy. Významné je hojné zastoupení vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Z živočichů bych zmínil orla skalního, skokana hnědého, medvěda hnědého. Raritou obce je každoroční přílet čápů bílých, kteří hnízdí na komíně zdejší mateřské školy a v sezóně odchovají 2 až 3 mláďata.

    Nyní bych se chtěl zmínit o Penzionu Švárny. Myslím si, že kvalita nepotřebuje žádnou reklamu, a proto bude nejlepší, když navštívíte přímo stránky www.svarny.eu. Jedná se o skutečně nádherný, útulný a špičkově vybavený penzion s domácí atmosférou. Fotografie na webových stránkách skutečně odpovídají realitě. Majitelé jsou vstřícní a pohodoví lidé. Nedaleko penzionu (cca do 50 metrů) je pizerie, obchod s potravinami a restaurace. V pizerii je možné si domluvit snídaně, obědy a večeře. Co se týče zázemí tak úplně super. Poté co jsme se ubytovali, tak nám pani domácí dala spoustu tipů na výlety po okolí. Spousta těchto míst ani nebyla v průvodcích. Snažili jsme se navštívit pokud možno co nejvíce turistických lákadel, ale za týden jsme to prostě nestihli. Okolí Liskové je opravdu bohaté a člověk by potřeboval na tento nádherný kraj minimálně měsíc, aby viděl všechno. Nakonec jsme zajeli na místa, která nám paní Švárná doporučila a dnes můžeme říct, že nelitujeme a jsme spokojení.

Vlkolínec

    Dřevěná obec, rezervace lidové architektury na Slovensku. Je součástí Ružomberku, ukrývá se ve svahu Velké Fatry, v nadmořské výšce 718 metrů nad mořem. Do Vlkolínce se dostanete z Ružomberka po silnici číslo E77 směrem na Banskou Bystricu. V místní části Biely Potok je nenápadná odbočka doprava. Je zde dřevěná hnědobílá tabule. Pak už jen zbývá několik kilometrů po úzké asfaltové silnici, která konči přímo před obcí Vlkolínec na místním parkovišti.

    Historie obce sahá až do roku 1376. Její název odráží výskyt vlků v této oblasti. Po staletí se zde místní lidé zabývali převážně dřevorubectvím, uhlířstvím, pastevectvím, salašnictvím a chovem dobytka. Koncem 18. století měla vesnice 41 domů a asi 280 obyvatel. V roce 1944 byla obec částečně vypálena Němci. Jediným zdrojem pitné vody v obci je 13 metrů hluboká studna z roku 1860. Jedinou zděnou stavbou v obci je kostelík. V současné době je v zeleni okolních kopců poskládáno v jedné ose 45 původních dřevěných staveb na kamenné podezdívce. Dominantou obce je zvonice. V roce 1993 byl Vlkolínec zařazen do seznamu památek UNESCO. Vlkolínec, ale není skanzen. Je to obydlená vesnice, která žije vlastním životem. Je tu krčma, potraviny, autobusová linka do Ružomberka.

    Vlkolínec si můžete prohlédnout sami nebo s průvodcem, který Vám podá odborný výklad, jehož součástí je expozice v "Rolníckom dome", který je otevřen denně. V domě číslo 9040 se můžete ubytovat a navíc dostanete "chlieb so škvarkami". Místní obyvatelé jsou vstřícní a vždy odpoví na pozdrav a dají se s Vámi do řeči. Ve Vlkolínci si budete připadat jako v jiném světě.

         

    

    

Havránok

Kvačianska dolina

Liptovská Mara

Zpět na začátek