Uhlovodíky
Uhlovodíky
Uhlovodíky jsou
dvouprvkové sloučeniny uhlíku a vodíku, které někdy označujeme jako základní
sloučeniny organické chemie. Podle struktury uhlíkatého řetězce a podle vazeb
mezi atomy uhlíku je dělíme do skupin.
Uhlíkatý řetězec je tvořen vzájemně vázanými atomy uhlíku
v molekule uhlovodíku. Podle uhlíkatého řetězce dělíme uhlovodíky na
s otevřeným řetězcem, který se pak dále dělí na přímý a rozvětvený, a
uhlovodíky s uzavřeným řetězcem, neboli cyklickým.
Mezi atomy uhlíku v molekule uhlovodíku se mohou vyskytovat jednoduché, dvojné nebo trojné vazby. Podle toho jaký druh vazby molekuly obsahují, je dělíme na nasycené a nenasycené. Nasycené uhlovodíky obsahují pouze jednoduché vazby mezi atomy uhlíku. Nenasycené uhlovodíky obsahují mezi atomy uhlíku alespoň jednu dvojnou nebo trojnou vazbu.
Alkany
Alkany neboli parafíny, jsou uhlovodíky, obsahující pouze
jednoduché vazby mezi atomy uhlíku. Tvoří základní homologickou řadu obecného
vzorce CnH2n+2. V názvu mají koncovku -an. Názvosloví alkanů je základem
systematického názvosloví všech organických sloučenin. Kořen názvu je tvořen
kombinací řeckých a latinských číslovek, které vyjadřují počet uhlíků v
řetězci. Výjimku tvoří první čtyři alkany, které mají triviální (historické)
názvy. Jedná se o methan, ethan, propan a butan.
Jejich fyzikální vlastnosti se mění s
růstem velikosti molekul. Jejich molekuly jsou nepolární a hořlavé. Jejich
hořením vzniká oxid uhličitý a voda. Kromě reakce s halogeny jsou poměrně málo
reaktivní.
Kromě methanu se
všechny získávají z ropy. Používají se jako paliva a k výrobě jiných
organických látek, např. plastů.
Cykloalkany
Jsou uhlovodíky, které mají uzavřený (cyklický) řetězec a obsahují pouze jednoduché vazby mezi atomy uhlíku.
Alkeny
Alkeny neboli olefiny, jsou nenasycené uhlovodíky, které mají
alespoň jednu dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Tvoří základní homologickou řadu
obecného vzorce CnH2n. V názvu mají koncovku -en. Názvosloví
alkenů je odvozeno od základní homologické řady alkanů. Kořen názvu je tvořen
kombinací řeckých a latinských číslovek, které vyjadřují počet uhlíků v
řetězci. Jejich fyzikální vlastnosti se mění s růstem velikosti molekul. Jejich
molekuly jsou nepolární a hořlavé. Oproti alkanům jsou reaktivnější. Jejich
vyšší reaktivita je dána dvojnou vazbou v řetězci.
V přírodě se vyskytují poměrně široce. Nejjednodušší alken ethen je rostlinný hormon, který vyvolává zrání ovoce. Betakaroten, oranžové barvivo je cenný zdroj vitamínu A.
Alkadieny
Alkadieny jsou podskupinou alkenů, které obsahují dvě dvojné
vazby mezi atomy uhlíku v řetězci.
Podle vzájemné polohy dvojných vazeb je
dělíme na:
·
kumulované – dvojné vazby leží vedle
sebe,
·
konjugované – dvojné vazby se střídají s
jednoduchou vazbou,
· izolované – dvojné vazby jsou odděleny alespoň dvěma jednoduchými vazbami.
Alkyny
Alkyny neboli acetyleny, jsou nenasycené
uhlovodíky, které obsahují ve své molekule trojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Tvoří
základní homologickou řadu obecného vzorce CnH2n-2. Jejich
molekuly jsou nepolární. V názvu mají koncovku -yn. Názvosloví alkenů je
odvozeno od základní homologické řady alkanů. Kořen názvu je tvořen kombinací
řeckých a latinských číslovek, které vyjadřují počet uhlíků v řetězci.
Na vzduchu hoří čadivým plamenem. Je-li směs spalována v přítomnosti kyslíku, hoří za vysoké teploty. Jsou reaktivnější než alkeny, vyšší reaktivitu způsobuje trojná vazba v řetězci.
Areny
Areny, dříve aromatické uhlovodíky, jsou
uhlovodíky, které obsahují v molekulách alespoň jeden aromatický kruh. Nejjednodušší
aren je benzen – C6H6. Většinou mají charakteristický
zápach. Benzen má zvláštní strukturu. Obsahuje uzavřený řetězec, tvořený šesti
atomy uhlíku. Uhlíkové atomy v benzenovém kruhu jakoby mezi sebou měli
1,5násobnou vazbu. Toto se vyjadřuje kroužkem uvnitř šestiúhelníku. Názvosloví základních
arenů je triviální, např. benzen, naftalen, toluen a antracen.
Areny s jedním benzenovým jádrem
jsou většinou kapalné látky s charakteristickým zápachem, proto se jim také
říká aromatické uhlovodíky. Většinou jsou velmi hořlavé, hoří čadivým plamenem,
ve vodě jsou nerozpustné. Aromatické uhlovodíky s více benzenovými jádry
jsou za normálních podmínek pevné látky.
Všechny aromatické uhlovodíky jsou jedovaté a nebezpečné pro životní prostředí. Některé jsou karcinogenní, tzn. způsobující rakovinu.
Areny jsou výchozí suroviny pro výrobu dalších chemických látek, které se používají jako barvyva, léčiva, výbušniny, plasty aj.
Ing. Lubor Hajduch ZŠ J. A. Komenského Kyjov