Chemické prvky

Látka tvořená jen atomy, které mají stejné protonové číslo, se nazývá chemický prvek. V současnosti známe 112 chemických prvků. Každý chemický prvek má svůj český název, protonové číslo, mezinárodní název a značku. Například chemický prvek s protonovým číslem 23 má český název vanad, mezinárodní název Vanadium a značku V (čti vé). Značky prvků jsou odvozeny od mezinárodních názvů prvků a užívají se na celém světě. Značky mohou být tvořeny jedním nebo dvěma písmeny. V případě, že je značka tvořena dvěma písmeny, píšeme první písmeno velké a druhé malé. Např. je rozdíl v zápisu Co a CO. Co je značka prvku Kobaltu a CO je je vzorec sloučeniny oxid uhelnatý, který se skládá ze dvou prvků a to z uhlíku - C a kyslíku – O.

Mezinárodní názvy prvků byly odvozeny např. podle:

• vlastností prvků (fosfor, Radium, Argon, Dusík);
• států a kontinentů (Polonium, Germanium, Americium, Europium);
• významných osobností (Bohrium, Curium, Fermium, Nobelium);
• starověkých bohů (Helium, Neptunium, Uran, Plutonium).

 

Periodická soustava prvků

Chemické prvky jsou uspořádány do periodické soustavy prvků (PSP) podle periodického zákona. Toto uspořádání zavedl ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Periodická soustava prvků je grafickým vyjádřením periodického zákona.
Periodický zákon: Vlastnosti prvků se periodicky opakují v závislosti na jejich protonovém čísle.
Chemické prvky rozdělujeme podle jejich vlastností na tři základní skupiny. Na kovy, polokovy a nekovy.

Periodická tabulka prvků ke stažení.

 

Kovy

Kovy jsou chemické prvky, které se vyznačují charakteristickým kovovým leskem, vodivostí elektrického proudu a tepla, svou tažností a kujností. Dají se dobře opracovat a snadno vytvářejí kationty. Kyvy tvoří většinu prvků PSP. Nacházejí se v její levé části.

Kovy dále dělíme na těžké a lehké, ušlechtilé a neušlechtilé, drahé a ostatní. Vedle čistých kovů se často používají slitiny kovů, které mají lepší vlastnosti než kovy čisté.

Mezi významné kovy patří železo, hliník, měď, zlato, stříbro, ale i tzv. alkalické kovy, mezi které patří lithium, sodík a draslík.

Všechny kovy se vyskytují v pevném skupenství, kromě rtuti, která je za normálních podmínek kapalná.

Polokovy

Polokovy mají některé vlastnosti kovů a některé nekovů. Patří mezi ně bor, křemík, germanium, arsen, selen, antimon, tellur, bismut a polonium. Jsou významné zejména pro elektrotechnický průmysl, kde se používají jako polovodiče.

Nekovy

Nekovy jsou na rozdíl od kovů převážně elektricky i tepelně nevodivé, kromě uhlíku, který vede elektrický proud. Postrádají kovový lesk a jsou křehké. Snadno tvoří anionty. Nekovů je celkem 16, nachází se v levé části PSP. Patří k nim vodík, helium, uhlík, dusík, kyslík, fluor, neon, fosfor, síra, chlor, argon, brom, krypton, jód, xenon a radon. Většina nekovů se vyskytuje v plynném skupenství, ale některé se vyskytují ve skupenství pevném a kapalném. Řada nekovů je nezbytná pro živé organizmy, těmto prvků říkáme biogenní.

 

Chemická vazba

Jednou z nejdůležitějších vlastností atomů je jejich schopnost slučovat se. Při slučování atomů dochází ke vzniku chemické vazby. Chemická vazba je spojení dvou atomů pomocí valenčních elektronů. Síla, kterou atom přitahuje elektrony jiného atomu, se nazývá elektronegativita. Podle rozdílu elektronegativit jednotlivých atomů, rozdělujeme chemickou vazbu na nepolární, polární a iontovou. Je-li rozdíl elektronegativit větší než nula a menší nebo rovno 0,4 jedná se o vazbu nepolární. U polární vazby je rozdíl elektronegativit větší než 0,4 a menší než 1,7. Je-li rozdíl elektronegativit větší nebo rovno 1,7, jedná se o vazbu iontovou.

 

Chemické sloučeniny

Slučováním atomů vznikají molekuly. Molekula je částice chemické látky, která je složena ze dvou a více atomů. Dojde-li ke sloučení dvou a více atomů stejného chemického prvku, mluvíme o molekule prvku. Chemická sloučenina je látka, která vzniká ze sloučených atomů dvou a více chemických prvků.

Vlastnosti chemických sloučenin závisí na složení sloučeniny a na charakteru chemických vazeb mezi sloučenými atomy.

Chemické sloučeniny zapisujeme zkráceně pomocí chemických vzorců. Tyto vzorce se skládají z chemických značek prvků a arabských čísel. Chemický vzorec nám uvádí jaké atomy a v jakém množství obsahuje molekula chemické sloučeniny.

 

Zpět na úvod