Anorganické sloučeniny

Chemické sloučeniny mohou být tvořeny dvěma nebo více prvky. Je-li sloučenina složená ze dvou prvků, nazýváme ji dvouprvková. Je-li tvořena třemi a více prvky, nazýváme ji víceprvková.

Některé anorganické sloučeniny mají jednoslovné, tzv. triviální, názvy, např. voda H₂O, amoniak NH₃, chlorovodík HCl aj. Většina anorganických chemických sloučenin má název dvouslovný, složený z podstatného jména a přídavného jména, např. chlorid sodný, kyselina sírová, oxid uhličitý aj. Vzorec dvouprvkové sloučeniny je tvořen značkami obou prvků, avšak pořadí prvků je opačné než v názvu.

Každý atom v chemické sloučenině má oxidační číslo, které vyjadřuje pomyslný náboj, který by atom získal po rozpadu molekuly. Oxidační číslo zapisujeme pomocí římských číslic jako pravý horní index. Oxidační číslo může nabývat hodnot od –VIII do +VIII. Součet oxidačních čísel všech atomů ve sloučenině musí být vždy roven nule. Atomy prvků, sloučené i nesloučené, mají oxidační číslo vždy rovno nule, např. Na, F₂, S₈.

Ke každému kladnému oxidačnímu číslu je přiřazena koncovka přídavného jména.

Koncovky dle oxidačních čísel

Zpět na úvod